Klášter minoritů se nachází na rohu ulic Minoritské a Orlí. Ze severní strany od ulice Jánské ke klášteru přiléhá kostel sv. Jane Křtitele a sv. Jana Evangelisty bežně nazývaný kostel sv. Janů a Loretánská kaple.

 

Minorité přišli do města pravděpodobně mezi lety 1227-39. Započali výstavbu kláštera s klášterním chrámem. K vysvěcení došlo roku 1257, ale velmi záhy, roku 1262 klášter postihl požár. Roku 1285 následovala novostavba a důležité rozšíření klášterního pozemku, které umožnilo plošný rozvoj kláštera. Roku 1304 došlo naneštěstí k dalšímu zničujícímu požáru. Poškozený klášter je následně obnovován za výrazného přispění pánů z Boskovic. Ti bývají označováni za jeho zakladatele a pohřbíváni v klášterním kostele do rodové hrobky.

 

Práce na kostele byly dokončovány za přispění brněnské městské rady kolem poloviny 14. století, Během tohoto století vznikla přístavba sakristie na jižní straně presbytáře. Za husitských válek se do kláštera sv. Janů uchýlilo mnoho minoritů z Čech a premonstráti ze Zábrdovic. Po skončení bojů povolal kvardián Jan Hufnagl kvůli nedostatku domácích mnichů nové řeholníky z Itálie. Klášter byl v této době také sídlem českopolských provinciálů a proslul svým řádovým studiem.

 

Mor, pohroma příznačná pro středověk i raný novověk, se nevyhnul ani minoritskému klášteru, kde v červnu 1495 zemřelo 18 řeholníků a 6 noviců. Počátkem 16. století se klášter těšil přízni obyvatel města a docházelo k jeho zvelebování. Svědectvím toho jsou i dochované nástěnné malby v řížové chodbě, datované k roku 1504. Po smrti posledního Boskovice, Jana Šembery Černohorského, 30. dubna, získal patronát nad klášterem jeho zeť a dědic Karel z Liechtensteinu, který se ještě téhož roku zmocnil kláštera dokonce násilím. Minoritům byl navrácen téměř po třech měsících, až na zásah olomouckého biskupa Stanislava.

 

Za stavovského povstání v letech 1619-1620 byl pro katolické bohoslužby ve městě ponechán pouze minoritský klášterní kostel sv. Janů a kostel dominikánů, do ostatních kostelů byli uvedeni luteráni. Roku 1639 odešli z kláštera italští minorité a o šest let později došlo během druhého obléhání Brna Švédy k poškození areálu. Podle údajů místní kroniky došlo počátkem 60. let 17. století k renovaci křížové chodby a roku 1678 ke snížení gotické věže. V období 1715-1716 bylo vybudováno 1. patro nad severním křídlem konventu a roku 1733 dokončil Mořic Grimm barokizaci celého objektu, při níž vznikly na uzemí bývalého hřbitova při ulici Jánské také stavby

Lorety a Svatých schodů. Rozkvět konventu vyvrcholil v polovině 18. století a klášter nezrušil ani Josef II. v rámci svých reforem. Roku 1784 došlo k přeměně klášterního chrámu na farní kostel, jehož duchovní správa byla ponechána menším bratřím. V roce 1872 se do kláštera sv. Janů přestěhovala z Besedního domu česká škola o počtu 531 žáků.

 

Nacistickou okupaci minoritský areál sice přežil, ale na konci druhé světové války byl vážně poškozen bombardováním. Komunistický režim v roce 1950 klášter zabral. Kostel zůstal farním a část knihovny převzala Univerzitní knihovna v Brně. Konventní budovy byly využívány částečně jako internát a zčásti jako kancelářské zázemí Moravské galerie. Po pádu komunismu se menší bratři znovu ujali svého kláštera, jako jediný řád ve městě na stejném místě působí již téměř 800 let. Loretánská kaple je aktivním poutním místem. V kostele se konají pravidelné bohoslužby. Část areálu je v součanosti pronajímána ke komerčním účelům.