Kostel sv.Jakuba je farní kostel římskokatolické církve nacházející se na jakubském náměstí. Jedná se o zvláštní typ městského síňového kostela redukované katedrální trojlodní dispozice. Chrám na je 54m dlouhý, 22m široký a výška je úctyhodných 94m. Nemá tzv. věnec kaplí a není na vnějšku zpevněn soustavou opěrných oblouků. Do 15.století byl kostel pod správou Oslavanského kláštera. Po požáru v roce 1515 z finančních důvodů převzalo město Brno patronát nad kostelem. V roce 1995 byl kostel prohlášen za národní kulturní památku.
První zmínka o kostelu je z listiny papeže Martina V. z 12.března 1423. Píše se v ní o kapli založené olomouckým biskupem Robertem v roce 1202 (tento biskup kapli i vysvětil roku 1231 na farní kostel brněnského obvodu). Jednalo se o stavbu románského stylu původně určenou pro německé obyvatelstvo, žijící podél Běhounské ulice. Z tohoto kostela měšťanů se bohužel nic nedochovalo. Dnes na klenbě presbytáře se nachází malovaný erb abatyše oslavanského kláštera cisterciaček s datem 1220, jenž odkazuje k vysvěcení původního kostela.
Na stejném místě byla ve 13.století započata stavba pozdně gotického kostela sv. Jakuba. Ve 13.století byly vystavěny chórové části, pilíře a obvodové zdi. Roku 1473 byl dokončen chór, který byl zaklenutý parléřovskou síťovou klenbou, sakristie a točité schodiště. Roku 1502 pokračoval Anton Pilgram výstavbou trojlodí a předsíní, byla také založena severní loď s portálem a točité schodiště do sakristie z arkýře se zajímavou krouženou klenbou s přetínavými žebry navrženou přímo Pilgramem. Dne 27.4.1515 kostel vyhořel. Požár kostel značně poškodil a všechny oltáře byly zničeny. Byl znovu vysvěcen už 1519, přesto, že k zastřešení došlo až kolem roku 1530. Ve 20.létech 16.století byla započata výstavba kostelní věže. V roce 1592 byla věž zvýšena o část s hodinami stavitelem A. Gabrim a nakonec byla dokončena Šimonem Tauchem, jenž věž zastřešil renesanční helmicí, čímž celou stavbu kostela dokončil. Roku 1340 byla ve sklepě vedlejšího domu zřízena kostnice a spolu s ní vznikal hřbitov v okolí kostela. Jedná se o druhou největší objevenou kostnici v Evropě. Následně vzniká v okolí šesti kaplí, což vytvořilo unikátní urbanistický komplex. Roku 1784 byl hřbitov zrušen a nastal postupný zánik komplexu kaplí. Dnes se zde již žádná nedochovala. Ze zaniklého komplexu bylo přemístěno několik náhrobních kamenů do kostela, dodnes jich zde šest je.
V baroku se dočkalo trojlodí a věže nového zastřešení, jinak kostel nebyl barokizací dotčen. Mezi lety 1871 - 1879 prošel kostel radikální, až necitlivou regotiací pod vedením Heinricha Ferstela. Byly odstraněny vnější přístavby a jejich zbytky, na jižní straně byla odstraněna gotická předsíň a mladší kaple. Nedochovalo se ani unikátní Pilgramovo pozdně gotické točité schodiště k sakristii. Upraveny byly vstupní partie, vytvořen nový portál jižní lodi a proběhla nástavba a gotizace sakristie. Zazděná okna na jižní i severní straně byla otevřena a upraveny byly také okenní kružby. Další menší rekonstrukce proběhli i na začátku a na konci 20.století. V letech 1900 - 1901 vznikla u kostela novogotická fara navržena Aloisem Prastorfem a Germanem Wanderleym.
Kostel je také znám pro panáčka v zárubni okna vystrkující zadek. Už méně je známo, že zadnice je nasměrována k Petrovu. Souvisí to s dlouholetým sporem měšťanů a pánů z kapituly. Od jakživ zde panovalo napětí v otázce majetkových poměrů mezi těmito dvěma kostely tohoto obvodu. Nakonec byl opat Konrád ve 13.století nucen vymezit pozemkové hranice obou farností. Tehdejší stavitel vyjádřil názor na spor po svém. I přes všeobecnou znalost problematiky nebyl panáček nikdy odstraněn a je zde k vidění dodnes.
