Křesťanské řády
Vznik mnišství a význam askeze a zdrženlivosti
• křesťané v období 1. století očekávají brzký navrat Ježíše, ten však nenastává
• vzniká snaha o urychlení jeho návratu, nejradikálnějším přístupem je přesvědčení, že příkladným
křesťanským životem, půstem a absolutní cudností se připraví tělo na vstup do království nebeského a v
důsledku nedostatku potomstva se svět zhroutí a dojde k nástupu nového světa
• objevují se jednotlivci - asketové, kteří se cíleně vzdávají světských zájmů pro dosažení pokroku v duchovním
životě
• asketové byli osoby žijící ve svém domě nebo poblíž něj, v kontaktu s rodinou a známými, hospodařící na
svém poli a disponující svým majetkem - uchýlili se však k sexuální abstinenci a příkladnému životu
• za zakladatele křesťanského poustevnického mnišství bývá považován svatý Antonín Veliký (Antonín z
Egypta), který se roku 286 vzdal veškerého svého majetku, přerušil své kontakty se světem a uchýlil se
do pouště
• jeho příklad inspiroval mnohé jednotlivce i celé skupiny poustevníků odcházejících do odlehlých oblastí
• za zakladatele společného cenobitského života je považován egyptský mnich svatý Pachomios, který na
počátku 4. století založil první cenobitský klášter a sepsal pro něj řeholi
• po vzoru Pachomiovy řehole sepisuje kolem roku 350 svou řeholi svatý Basileos z Kaisareie, ta je dodnes
používána některými řády východní církve
• Pachomiova řehole se stala vzorem pro řeholi sepsanou sv. Benediktem z Nursie v 6. století pro právě
zakládaný klášter benediktinů na Montecassinu, odkud se řád benediktinů postupně rozšířil po celé
Evropě
Terminologie mnišství
• asketa - z řeckého askésis = cvičení, praxe, disciplína
• mnich - z řeckého monachos, množné číslo monachoi = může být vykládáno jako osamocení nebo jako „ti,
kteří jsou jedním“ - ve smyslu vnitřní jednoty a jediné cesty životem smeřující k Bohu
• eremita - z řeckého eremos = opuštěný
• anachoreta neboli poustevník - z řeckého anachorei = uchýliti se do ústraní
• lávra - sdružení poustevníků žijících společně
• cenobité (koinbité - z řeckého koinos bios = společně žít) = komunita mnichů scházejících se k společné
modlitbě a společnému jídlu
Vývoj řádů západní církve
• Řád svatého Benedikta je nejstarším existujícím řádem západní církve, během prvního tisíciletí byl prakticky
jediným organizovaným řádem
• v důsledku opětovného nenaplněného očekávání konce světa v roce 1000 a roce 1033, jakožto výročích
Ježíšova narození a úmrtí, prochází křesťanství krizí. V Následujících letech dochází k neshodám uvnitř řádů i
církve a mezi lidem roste hereze, v důsledku toho vzniká mnoho nových řádů včetně řádů rytířských
• z důvodu kritiky bohatství benediktinského řádu se v roce 1098 odštěpuje přísnější řád cisterciáků, reformou v
17. století z něj potom vzniká ještě přísnější řád cisterciáků přísné observace - trapistů
• ve francouzském La Chartreuse vzniká 1084 přísný řád kartuziánů řídících se upravenou řeholí sv. Benedikta
• v průběhu 11. a 12. století vznikají na základě řehole sv. Augustina kanovnické a kazatelské řády
augustiniánů, premonstrátů a dominikánů
• na odkazu sv. Františka z Assisi se formuje žebravý řád menších bratří - minoritů, který je pozdějším
rozporem rozdělen na minority, františkány a kapucíny
• v souvislosti s protireformací vzniká v 16. st. řád jezuitů
• na základě právních změn na Tridentském koncilu posléze vznikají převážně řeholní kongregace
Ženské řády
• byvají označovány jako Druhý řád
• jejich dělení prakticky kopíruje dělení mužských (Prvních) řádů
• bez ohledu na řeholi byvají významně kontemplativní (zaměřené na modlitbu)
• vždy byly vázany na mužské kněží, protože mnišky v katolické církvi nemohly a dodnes nemohou vykonávat
post kněžích
• vnitřní členění konventů se obyvkle od mužských příliš neliší ženské kongregace
• obvykle s výchovným, vzdělavatelským nebo charitativním posláním
• narozdíl od ženských řádů méně přísná klausura
• byly zakládany přvážně v 19. století a postupně se staly nejpočetnější složkou řeholního života
Třetí řády
• někdy také terciáři nebo sekulární řády
• společenství laiků (žijících v manželství, svobodných i ovdovělých) žijících v běžném civilním životě, ale
přidružených k některému z řeholních společenství
• snaží se naplňovat ideály řeholního společenství ke kterému příslušejí
Posloupnost vzniku řádů
